Treti den v Jakarte nam zacal zahajovaci seminar k Darmasiswe. Program zacinal v 08:00 a koncil v 18:00. Nejdrive nam rikali o tom co vlastne Darmasiswa je, jaka pravidla dodrzovat, jak si prodlouzit VISA atd. Potkali jsme se take s nasimi vedoucimi z jednotlivych mest, kteri maji na starosti nas dopravit na misto, ukazat nam ubytovani, provest nas meste a take nam kazdy mesic davat stipendium. Potkala jsem se se svoji vedouci, kterou je 28 leta holka a na indonesany je prekvapive pecliva, organizovana...bohuzel! V moji skupine jsou krome me jeste tri uzbekistanci a dva thajci. Nikdo z nich neumi moc anglicky.
Honzova skupina ma asi 9 vietnamcu a jednoho madagaskarcana. S anglictinou jsou na tom podobne jako lidi z moji skupiny. Z Honzi jsou vylozene nadseni, asi kvuli tomu jak je vysoky. neustale se s nim chteji fotit a obcas mu misto Honza reknou Honda.
Seminare jsme se nezucastnili celeho, byla to dost nuda a moc praktickych informaci jsme se stejne nedozvedeli. Tady je to tak, ze co si clovek nezjisti sam, nevi.Radeji jsme stravili odpoledne u hoteloveho bazenu, spankem a koupanim. Vecer jsme jeli na veceri s indonesany, ktere jsme potkali predesly den v kavarne Batavia. Vzali nas na misto nazvane Ever fresh. Byl to vlastne rybi trh spojeny s restauraci. Po navratu jsme jeste do noci popijeli pred nasim hotelem pivo. Byla to sranda videt tricet lidi jak sedi na zemi pred peti hvezdickovym hotele a popijeji. To se tu asi jen tak nevidi.
Dalsi den jsme meli vicemene volno. Dopoledne jsme tedy opet prospali a odpoledne jsme se sli projit a na bazen. Prochazka byla kratka, v tom smogu a horku to ani jinak neslo. Vecer se konal zahajovaci ceremonial s tradicnimi tanci a projevy lidi z ministerstva skolstvi. Ucastnili se ho take velvyslanci Slovenska, Polska a Norska. Nas bohuzel chybel.
Vecer jsem se dozvedela, ze do Malangu poletime. Spolecnost se jmenuje Lion air a je na cerne listine vydane EU, to znamena ze vzhledem k bezpecnosti nema povoleno letat do Evropy. Smrtelnou nehodu meli jen jednou a pak uz jen kazdy rok nejakou lehci. Ve me, protoze litani vylozene zboznuju, to vyvolalo vetsi hystericky zachvat. Rozhodne do tohoto letadla nesednu a radsi pojedu sam 20 hodin vlakem. Rano jsem samozrejme odjela s moji skupinou na letiste a do Malangu v poradku doletela. Ted se tedy tesim na tu odmenu co mi Honza za to, ze poletim slibil :)
Ubytovali nas v ubytovne v arealu univerzity VEDC. Pokoj je docela pekny, cisty. Jsem na nem spolu s thajkou, ktera nemluvi anglicky. Budu tu asi do patku, potom pojedu navstivit Csillu do Surabaye (cca 2 hodiny cesty). Potom si najdu nejaky hotel, ve kterem budu, dokud si me Honza za dva tydny nevyzvedne a neodveze me do Semarangu. Dnes se chystam cely den prolezet, dostalo me to vecne stridani horka venku a zimy uvnitr, odnesla jsem to poradnou rymou.
Jaka byla Honzovo cesta do Semarangu, to vam tady napise sam.
Žádné komentáře:
Okomentovat