Ostrůvky Gili leží co bys kamenem dohodil z ostrova Lombok a z Bali k nim každé ráno vyplová rychlá loď vezoucí turisty, kteří už jsou otráveni výfukovými plyny na věčně zacpané Kutě, i těmi kteří mají dost věčného pokřikování „masáž“, obchůdků s nevkusnými suvenýry a všeobecně těch, kteří by si rádi odpočinuli, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Největší Trawangan je přeci jen ještě plný barů a relativně drahých restaurací, ale oddychnete si, či možná spíše - nadechnete se, protože stejně jako na ostatních ostrovech je zde přísný zákaz motorových vozidel. Nahrazují je četné koňské drožky, ale jelikož je vše blízko a celý ostrov obejdete svižnou chůzí za dvě hodiny, my nevyužívali ani je.
Nejlepší zábavou na ostrovech je hned po lenošení na bělostných plážích šnorchlování a potápění. Už prakticky deset metrů od břehu narazí nadšený šnorchlem a brýlemi vybavený plavec na barevné korály, mezi nimiž se motají malé i větší, růžové modré zelené žluté a tak dále krásné výstavní „akvarijní“ rybičky. Potapěč dál najde malé žraloky a prý úchvatné útesy. My se vydali na půldenní šnorchlovací poznávací výlet. U Trawanganu a Gili Air jsme sledovali rybí svět, vedle Gili Meno jsme plavali s velikou elegantní mořskou želvou.
Z Trawanganu jsme se na dvě noci přesunuli na Meno, občas nazývané Honeymoon Island, z prostého důvodu, že jeho pláže většinou obývají milenecké páry hledající naprostý klid. Ostrov je také znám jako líheň malých mořských želviček. Jsou jich po ostrově plná akvária, na želví polévku jsme nikde nenarazili, takže pravděpodobně všechny opravdu končí v moři.
Po idylce na ostrovech Gili jsme se přesunuli houpavou lodičkou na Lombok. Největší šulini se zde vyskytují mezi dopravními agenty v cestovních agenturách. Jsou ochotni Vám zde namluvit prakticky cokoliv, co by jim dopomohlo ke kšeftu.
Půjčili jsme si motorku, založili tábor v malé batůžkářské ubytovně. Peťa dodnes ráda vzpomíná na ještěrku, která se nám nastěhovala do koupelny. Ne že by se jí bála, ale do koupelny chodila už pouze s baterkou po tom, co jsem zkontroloval, jestli je čistý vzduch. Potkali jsme zde výpravu z Jeseníků Marcela a Martinu, strávili jsme s nimi příjemný čas proložený výletováním po ostrově a popíjením slivovice.
U kořene nejvyšší sopky Rinjani jsme sestoupili do údolí k pěknému dvoupatrovému vodopádu Sindang Gila. Díky prořídlému provozu a překvapivě kvalitním silničkám je cestování na motorce na Lomboku je mnohem příjemnější než na Bali. Jelikož hlavní cesta vede podél pobřeží, užíváte si většinu dne parádní výhledy. Večer jsme s Peťou rádi kotvili na pláži, kterou si pro sebe usyslil hotel Sheraton. Peťa na lehátku pod rukama paní masérky, já s foťákem a sklenkou dobrého pití.
Jelikož byl Silvestr, i zde se bouchaly petardy a střílely ohňostroje. My šli proti proudu a v jedenáct už oba poctivě zařezávali. Byla to příjemná změna oproti v Čechách obvyklým alkoholem nasáklým oslavám.
Vydali jsme se i do vnitrozemí k tradiční vesnici Tetebatu. Bohužel nám nevyšlo počasí, a protože na místě nás nečekal trh ani výroba dřevěným masek, ale v podstatě jen mokrá silnice a prázdné náměstí, jeli jsme trochu zklamaní domů.
Druhý den jsme si odjeli spravit chuť zpátky na Bali do našeho oblíbeného Ubudu. Tentokrát už byla hlavním bodem programu výhradně jóga. Naučil jsem se stát na hlavě a Peťa pár nových pozic, s kterými bude doma okouzlovat kamarádky. Potkali jsme v Anglii žijícího a jógu od malička praktikujícího Slováka Gabriela, který ještě později vstoupí do našeho příběhu.
Protože už jsem si myslel, že jsem na Bali vše viděl, tak mne velmi mile překvapil a okouzlil skalní chrám Gunung Kawi. Sice jsme díky mým pověstným orientačním schopnostem bloudili hodinu po blízkém okolí, ale jakmile jsme se trefili a místo našli, už se nám nechtělo pryč.
Po Ubudu nás čekala poslední část vánoční dovolené. Dali jsme se dovézt na severní pobřeží Bali. Cestou jsme si nenechali ujít nabídnutou příležitost a prvně ochutnali vyhlášenou cibetkovou kávu přímo na jedné z početných farem. Myslím, že tím více nám chutnala, jelikož jsme viděli i hovínka z kterých se vyrábí.
Dorazili jsme na sever a zakotvili v poklidném turistickém městečku Lovina. Nevím, jak jsme si to zasloužili, ale poprvé jsme bydleli s bazénem. Jak já jsem si to užíval, asi byste se divili. Je třeba dodat, že sever Bali je také pěkný, ale zlaté písečné pláže jako na jihu se zde hledají hůře, převažuje černý písek, takže se mi do moře ani nechtělo.
Jeli jsme se podívat na jedno z mnoha horských vnitrozemských jezer. Jmenuje se Batur a stejně jako mnoho dalších jemu podobné je sopečného původu. Možná Batur bylo jméno té sopky, to už si dnes nevybavím, nicméně oproti tradičním jezerům vzniklým zaplavením kráteru toto ošplouchává stále občas aktivní sopku. Nevím jak to pořádně popsat, snad vám fotky řeknou více.
Peťa neznaje stud fotila nahou paní koupající se v jezeře. Chvíli na to zahlásil tajemný hlas z místního rozhlasu a zničeho nic se ze všech stran vynořily desítky nazdobených místních domorodců. Paní, dívky a dítka s koši plnými ovoce a obětin na hlavách, chlapi každý se svým hudebním nástrojem, všichni do jednoho oblečení v nejlepším sarongu. Slavilo se výročí postavení zdejšího chrámu.
Druhý den už jsme se vypravili zpět domů, do Malangu. Jelikož jsme podcenili nákup lístků, už na nás žádný travel ani autobus nezbyl a museli jsme se vydat po vlastní ose. Byli dvě možnosti – dopravit se zpátky přes hory na jih do Denpasaru a na nádraží doufat, že bude místo v některém z autobusů anebo rovnou z Loviny vyrazit do přístavu Gilimanuk na západě ostrova Bali, přejet trajektem do Banyuwangi, kde se pokusíme chytit další spoj. Zvolili jsme druhou možnost.
Na nějaké pohodlí zapomeňte, většinu cesty jsme se tradičně mačkali, když už nezbylo místo, sedli jsme si na batohy a občas nás někdo bez velkých ceremonií tak samozřejmě sprostě natáhl. Podařilo se nám dostat v noci do Malangu, a to dokonce i s batohy, o které jsem se celou cestu bál.
V Malangu se musí do školy, Peťu čekají testy z indonéského jazyka, já všechen volný čas vkládám do plánování výletu. Chystá se za námi totiž mladší brácha Pavel, vybraná destinace je Sumatra.
Žádné komentáře:
Okomentovat